Táhli, táhli, ale řepu nevytáhli

Když se řekne červená řepa, mnohým z nás se vybaví pouze na kostičky nakrájená sterilovaná zelenina, kterou nám ve školních jídelnách dávali do mističek ke studenému rizotu s hráškem a strouhaným eidamem. Matkám pak zajisté vytanou na mysli ještě obří „krvavé“ fleky na nových tričkách jejich ratolestí, protože ony kostičky skutečně neměly valnější využití, než jako munice do vidličkového „kamenometu“, určeného k obléhání spolužáků za hradbou plastových hrníčků s čajem.

I já jsem měla obdobnou zkušenost a vím, jak těžké je takové dětské „jídelnové trauma“ překonat. Léta byla tahle zelenina tabuizovanou položkou na mém jídelníčku a ke změně došlo až s mým rozhodnutím stát se vegetariánkou. Je to logické. Když uberete jedno, máte tendenci přidat jiné (alespoň pokud jste příznivcem pestrého stravování) a tak se na náš stůl namísto masa postupně propracovaly do té doby opomíjené druhy zeleniny jako je špenát, kapusta, lilek, chřest a v neposlední řadě i červená řepa.

Špinavé a scvrklé kořeny gastronomie

Dodnes si pamatuju své podivné rozčarování v obchodním domě v oddělení se zeleninou nad přepravkou s čímsi. Jsme generace, která se na pole dostane leda při pouštění draků, a brambory kupujeme umyté v sáčku. Není tedy divu, že jsem do bedýnky, ve které ležely bachraté, strupaté a špinavé bulvy, nahlížela opatrně a s respektem. „Tak tohle je tedy červená řepa,“ řekla jsem si při pohledu na tmavé lehce nafialovělé přerostlé a přestárlé „ředkvičky“, které vypadaly, jako by nemohly popadnout dech. „Co s tím jen budu dělat?“

Ale než jsem si je donesla domů a poprvé do nich zakrojila, byla jsem bláznivě zamilovaná. Ošklivé scvrklé stařeny se pro mě proměnily v životadárné kořeny plné krvavé mízy, která z nich při zpracování prýštila a ostře kontrastovala se studeným ostřím nože. Jejich tvary vyrostly do krásy Věstonické venuše a fascinující rudá barva mě doslova omámila. Roztančily se mi po kuchyni a ze mě se stal (slabší povahy prominou) vášnivý vrah, který tuhle nebohou zeleninu trýznil a masakroval ve snaze dosáhnout výsledné harmonie na talíři. Nemohla jsem si pomoct. Zamilovala jsem se do červené řepy. Začala jsem ji vařit, smažit, dusit i péct a nemohla jsem přestat.

Červená řepa, sexy kráska v kuchyni

Teprve postupem času jsem po různých internetových zdrojích a v knihách vyčetla, jak moc je moje „věstonická řepa“ vlastně blahodárná. Hlavně pro nás, pro ženy. Obsahuje kyselinu listovou a je výborná pro podporu plodnosti a pro ženy v těhotenství. Navíc je nejlepším přírodním zdrojem křemíku – minerálu krásy, který je nepostradatelný pro mladý vzhled, pružnou pokožku a zdravé vlasy a nehty. Doporučuje se jako prevence proti rakovinovému bujení a skvělý prostředek na dlouhověkost.

Ale i kdyby nebyla! Jen sama její barva je v kuchyni natolik fascinující, že si vaření bez ní už zkrátka nedokážu představit. Kromě nejrůznějších salátů a typických úprav jako je řepa pečená v alobalu nebo řepné carpacio či řepný tartar jsem se naučila i pokrmy méně tradiční a přátelé a známí si je nemohou vynachválit. Tak zkuste někdy překonat předsudky a překvapit své blízké třeba nádhernými růžovými řepnými gnocchi s parmezánem nebo řepným rizotem s kapustou a pšeničným pivem. Nebudete litovat!

Související recepty




datum vydání: 15. 1. 2018
autor: FreshBites.